Jako další něžná rána mezi oči mnohých českých žen snad zapůsobí výřez dvoustránkové fotografie Jana Šibíka z Reflexu (s názvem Když na Kampu vleze jaro), která prozrazuje daleko víc, než jen okouzlení první jarní travičkou. Při vší úctě k těm řídkým výjimkám neztuhlého myšlení, a s vědomím záměrné generalizace (pro účel sdělení): při pozornějším pohledu a nezkresleném úsudku z ní snad vyhřezne tragikomedie současných emancipovaných (a všech dalších lživou reklamou zmanipulovaných) žen českých. Čím větší a lepší sex (poučeny strakatými magazíny a víkendovými semináři) verbálně vyžadují, tím prkenněji leží (zdánlivý rozpor v názvu vysvětlí níže). Už je to jako v politice: v lepší budoucnost doufající záměrně málo informovaní naivové si s pohledem na nejmladší generaci ještě větších šíbrů marně říkají „s další generací ti staří a jejich praktiky vymřou“… Právě tak si gentlemani a skuteční mladí (navzdory škole a životu nezkažení) muži před usnutím asi přeříkávají, také marně, „panebože, třeba je některá ještě konzumem nenakažená, třeba ta příští generace dívek nezblbne a uchová si ženskost i aktivní hravost mládí“.
Marnost nad marnost, rostoucí většina mladých žen té současné emancipované (rozuměj: rozmazlené) generace automaticky převzala od té starší spíše to špatné, a nesnesitelně lehce zapomněla na všechno to přirozené, nezkaženě dobré. Pokusím se o komentovaný návod na čtení téhle výstižné a emancipaci v českém podání zrcadlo nastavující fotografie. I když vím předem, že marně. Ty, kterých se to týká, na tento blog nechodí, a navíc neumí číst ( v souvislostech), a ty, které si to přečtou, budou přesvědčeny, že jich se to přece také netýká (aniž by si všimly, že i ony v té či oné formě také sedly na lep době a reklamě víc, než přiznávají).
O čem asi sní všechny ty zástupy gymnazistek a vysokoškolaček? Postupně nenapravitelně zpracovány holčičími, dívčími, puberťáckými a ženskými trendy časopisy, sní o mladém vlasatém, pěstěném a navoněném milionáři, který se nepotí, nepadají mu vlasy, a jehož koníčkem jsou domácí práce, jak si pro ně přijede v bílém Mercedesu, a…něžně si ji vezme (verze pro anarchistky:… a vášnivě a silově si ji vezme). Dívka na fotografii se přitom nejvíce ze všeho podobá nafukovací gumové panně: pasivně, nehnutě čeká, kdy jí to (štěstí, rozkoš, hnutí země?) udělá. Je naučena jen brát a konzumovat. Kam se jí ale z toho čekání na sex vytratila láska? A když štěstí (orgasmus) nepřijde, vinen je On.
Pruderie a zakomplexovanost žen mé generace byla příjemně narušena hippie revolucí (a objevem antikoncepční pilulky z Pandořiny skříňky): naše dívky si tehdy přestaly malovat oči a řasy a odhodily podprsenky. Nejprve jsme je nepoznávali, pak jsme je začali (do doby než to z nich vyprchalo) obdivovat… a závidět jim jejich odvahu k vnitřní revoluci. Známý měl to štěstí, že (po dvou obdobích soužití s jinými ženami, jejichž komplexy se zvláště v sexu prý projevovaly stále víc) žil s ženou o generaci mladší, a z počátku si pokrok (absence pruderie, otevřenost poznávání, chuť na milování a bezpodmínečná láska) i v sexu vychutnával a užíval. Jenže po deseti letech (za)počal sestup (místo početí dítěte) a přes všechny řeči o Lásce, o tom, že s ním chce zestárnou a jak se na to těší, rozvedené kamarádky a nátlak reklamy vykonaly své: i jeho žena začala při milování jen pasivně ležet, jako dívka na fotografii. Její pasivita se prý proměnila v tichý, zarytý, stále více prosakující niterný odpor k člověku, který, podle ní a kamarádek, zavinil, že není šťastná tak, jak se píše v knížkách o zaručeném sexu a běhání s vlky (a kterému o tom, co se jí honí v hlavě, až do rozvodu nic neřekla). Nikdy ji (občas si přišla postěžovat) ani nenapadlo, že problém je na její straně, a že pokud by začala být opět (i v posteli) aktivní, a začala o své orgasmy sama pečovat, a přispívat k nim, byla by i ona šťastnější a spokojenější. Jenže když jen tak ležela, jako nafukovací gumová panna, měla pak co zasloužila. A co je vidět na fotografii. A co začíná být typické…(naskýtá se otázka pro pokročilé čtenáře a čtenářky: co z té dívky ležící na Kampě bude za deset, dvacet let?)
Vídám podobné v tramvajích a v metru: on překypuje neohrabaným citem a snaží se jí dotýkat, ona mu pohrdlivě „povolí“ ji držet za ramena, a je přímo vidět, že čekala spíše milionáře, než kluka v jejím věku, a tak trochu se za něho (protože nevypadá jako ty modelové typy z časopisů a filmů) spíše stydí. Z deseti metrů je objímající se párek na lavičce v parku ztělesněním vzájemnosti, z pěti je pln zamilovanosti jen on, a když procházím kolem, vidím na obličeji dívky týž výraz, jako když přijedu někam na malé město na přednášku, a protože pořadatelky ani propagaci, ani informovanost místních nezvládly, dvacítka žen v publiku zavěsí na obličeje masku, natrénovanou u televizních seriálů a estrád: „No tak se ukaž, pobav mně, umělče z Prahy…“
Vídám hezké, chytré, několika jazyky hovořící slečny, které tráví každou volnou chvilku listováním v desítkách katalogů zásilkových společností, a pak na internetu vybíráním a kupováním nesmyslů, které po hodině odhodí, protože pro samé listování v katalozích opravdu, ale opravdu nemají čas si je užít. Znám inteligentní a pružné slečny, které mají v hlavě spíše poučky z psychologických učebnic, než ženství, protože lásku, která se vedle nich nějakou dobu snažila vykvést, nepoznaly, anebo se jí prostě lekly (je to tak náročné)… a raději (racionálně a s přehledem) vycouvaly. Zaslechl jsem mnoho unuděných a často až přisprostlých reakci a odpovědí na chlapecké pokusy o verše nebo legraci. Naopak řehot kouřících dvojic nebo trojic puberťaček, když kolem prošel kluk, který neměl zrovna značkovou mikinu s kapucí nebo martensky či tenisky ve zrovna módní barvě, nebo když kolem na kolečkových bruslích projel postarší sportovně vypadající pán. Viděl jsem hezkou, i když až moc načančanou a zmalovanou dívku, zavěšenou za příjemného mladíka, jak se mu po minutě pokecu s tím druhým bez mrknutí oka vytrhla a nasedla na motorku, jejíž majitel vypadal a jistě i byl typickým hochštaplerem (za mé generace se jim říkalo sňatkoví podvodníci). Slyšel jsem v autobuse, kterým pravidelně jezdím, partičky středoškolaček, které se mezi sebou bavily slovníkem sexuálně vyhladovělých dlaždičů nebo dokonce vězňů. Zaslechl jsem, jak se jiná mladá žena chlubí druhé, kolikrát mu zahnula, a ať to tomu jejímu taky udělá, a vzápětí si stěžovala, že jí nechce koupit nové auto. Znám řadu rozvedených mužů, kterým ty jejich ještě nedávno životní lásky při rozvodovém řízení naúčtovaly kdeco a ožebračily je (a z tisku vím, že celá řada bezdomovců zažila právě tohle). Viz i fotografie výše: tohle je ta vaše emancipace, dámy?
Když jsem jedné velmi vzdělané ženě, která kromě jiného celoživotně cvičí jógu a píše o duchovnosti, a od které bych automaticky čekal ryze ženský, archetypální intuitivní názor, protože tak celých třicet let jedná i vypadá, převyprávěl příběh o Japonkách, které by nejprve zachránily manžela, a ne dítě (protože on se o ni pak bude celý život starat a zplodí s ní další děti), prohlásila (k mému zklamání): „Vida, i takový přístup je možný…“ Ani ona nepochopila a zůstává v mužském naučeném myšlení.
Za zmíněnou pruderii dnes šedesátiletých žen, a za poškozenost (porody a ideologickým předstíráním atd.) generace žen dnes čtyřicetiletých, je většinou vinit nelze. Současná generace rostoucího počtu žen, reprezentovaná na komentované fotografii onou jakoby gumovou nafukovací pannou bez špetky osobnosti a aktivity (znovu si ji a její polohu pečlivě prohlédněte), už ale podléhá jen své lenosti a rozmazlené blbosti, jenž na ně vlezly způsobem, který náhodou, ale geniálně zachytil fotograf na Kampě.
Přitvrdím a naznačím další souvislosti a možné důsledky: jakoby těmto skutečnou lásku je pasivně přijímajícím dívkám (ale ani jejich matkám a později lékařům všech specializací) nedocházelo, že když už v tomto mladém věku mají líná těla ztuhlá, zvláště ve spodních partiích (tří prvních čaker), nejenže nebudou schopny uvolněně přirážet při sexu, a tak budou mít potíže s dosažením orgasmu, ale i s otěhotněním, v těhotenství, při porodu… a v dospělosti je čekají migrény a s tím spojené další zdravotní ale i psychické potíže: budou z nich neustále podrážděné uječenky. Termín „gumová“ tak berte v souvislosti s dívkou na fotografii (a běžnou představou, že dnešní dívky jsou pružné) s velkou autorskou nadsázkou: spíše je čeká ztuhlá páteř, ztuhlý sex, ztuhlé myšlení.
Jakoby reklamní tvůrci, mediální manipulátoři a prodejci všeho už dosáhli svého: tahle generace dívek naučených na spotřebu (čehokoliv a nikdy jinak ) už je jen ztuhlá a nafukovací. Viz foto… A kromě medicínské lobby i farmaceutický a kosmetický průmysl (víte, že i v těchto oborech se většina neodolatelných předmětů vyrábí z ropy?) bude mít další celoživotně nevyléčitelné zákaznice… a tedy i zaručený zisk.
P. S.: Řešení? Snad (kromě radikální změny porodnictví a školství, mimochodem, v USA zavádějí kromě oddělené výuky matematiky i oddělené obědy pro dívky i chlapce: dívky se v klidu nají, a chlapci se zklidní) zavést něco jako někdejší Ústavy šlechtičen: instituce, kam by pubertální a médii a televizní reklamou ještě nezkažené dívky odešly studovat a rozvíjet své osobnosti, aby neztuhly, a pak ustály jak nátlak rozmazlené a spotřebně závislé společnosti, tak potenciální možnosti svého ženského, mateřského i duchovního růstu růstu.
